Když jsem se v pátek večer podívala z okna a viděla hustě padající sníh, raději jsem vytočila kamarádčino číslo, abych se ujistila, že tu venkovní pařbu myslí vážně. Byla vyděšená stejně jako já, ale neodvolala. Tak jsem byla ráda, že má oř nové zimní obutí a druhý den navečer jsem vyrazila do Úhonic. Bylo hnusně a zima, ale teplota byla nad nulou a já jsem statečně nechala v autě rozmrazovač. Na co bych ho tahala s sebou, že jo. Tak jsme ugrilovali prasátko, dobře se bavili, trošku z jedné strany prochladli a z té druhé nám ohořely kalhoty... a během večera spadla teplota o deset stupňů dolů. Stála jsem před půlnocí před svým stříbrným sršněm, do kterého nešel strčit ani klíč a nevěděla, jak roztavit onu kouli ledu, která stála před domem. Naštěstí se našel ještě jeden střízlivý člověk, který měl navíc i zapalovač a po pár minutách snažení jsem seděla uvnitř a zahřívala sedačku.
Zrada nastala až doma. Vystoupila jsem z auta, na betonu mi podjely kopyta a práskla jsem sebou jak široká, tak dlouhá na záda a hlavou třískla o vyčnívající obrubník. Vyrobila jsem si ukázkový otřes mozku. Od té doby zvracím, motá se mi hlava, mám poruchy rovnováhy, chvílema vnitřní třes a rozhozenou termoregulaci. Ovšem mám také životní pojistku, takže kdybyste chtěl někdo připsat mezi pozůstalé, nahlašte se včas.
0 komentářů:
Přidat komentář