Deep Purple II.

Vloni jsem napsala, že kdyby neumřeli a přijeli ještě jednou (aspoň), šla bych znova. A tak se i stalo. Sice nepatřím mezi milovníky kolosu zvaného jednou Sazka aréna, pak O2 aréna a bůhví jak za rok, protože tam není vidět a zvuk se tam nechutně tříští, ale nejít na Párply by byl neodpustitelný hřích.

Bylo to pěkný. Chudák Gillan už teda někdy intonuje trochu podle plotu a některé party zpívá rovnou o oktávu níž, ale to nevadí. Tomu hlasu, přátelé, tomu hlasu by člověk odpustil všechno, i kdyby už dokázal jen jeden tón. Nakonec, myslím, že člověk by mu odpustil i to, kdyby tam už jen tiše stál.

Náboj měl ten koncert ale obrovský, což jste nakonec mohli všichni slyšet sami, protože jsem si nezamkla klávesnici na mobilu a vesele volala na všechny strany. V seznamu jsem měla 18 vytočených čísel a můžu jen doufat, že všichni máte stejný hudební vkus jako já. Ale byla jsem slušná. Ani jednomu jsem nezavolala dvakrát!

Doufám, že neumřou a přijedou zas. Šla bych ještě jednou.